Rozhovor Karlovarského deníku s Petrem Kulhánkem, primátorem krajského města Karlovy Vary, o uplynulém čtyřletém funkčním období Karlovy Vary – Do komunálních voleb zbývá pouhých deset dní.
Čtyři roky jste zastával v Karlových Varech funkci primátora. Neopustily vás ideály, s nimiž jste na magistrát nastupoval? Stal jste se veřejnou, a tudíž někdy i kritizovanou osobou…
Hlavně doufám, že mě neopustil zdravý rozum. To bylo, a stále je, to podstatné, čím se celé čtyři roky řídím. Snažil jsem se věnovat stejnou pozornost všem problémům, které nastaly – ať to byla strategická rozhodnutí důležitá pro směřování města, nebo soužení stařenky, které netěsnilo okno v domě s pečovatelskou službou. Každý problém je z určitého pohledu zásadní a nelze dělit věci na podstatné a přehlédnutelné maličkosti. Po celou dobu se také držím principu: ať cokoliv udělám nebo rozhodnu, můžu večer s klidným svědomím usnout. Myslím, že kdokoli měl snahu ovlivňovat rozhodování jiným směrem, než ve prospěch města, brzy poznal, že je u mě na špatné adrese. Opustila mě ovšem idealistická představa, že řada věcí má rychlé a jednoduché řešení. Jen těžko jsem se sžíval s řadou legislativních omezení, složitou procedurou schvalování a nepochopitelně cíleným torpédováním logických rozhodnutí ze strany opozice jen proto, že je předkládá „pozice“. Úkol opozice byl jasný – najít hůl, kterou by nás mohla bít. Musel jsem to však vzít jako skutečnost a na tuto taktiku si zvyknout. Pro město prospěšných a pozitivních rozhodnutí tak sice lze dosáhnout, jen trestuhodně pomaleji, než by se to podařilo v soukromém sektoru. Kritiku vnímám jako motivaci – pokud je opodstatněná. V řadě případů vede k lepším řešením než byla ta původní. Vždy se snažím rozlišit, zda jde o snahu posunout záležitosti dopředu a věcným argumentům pozorně naslouchám. Kritika jen tak, bez obsahu, mě netrápí, postupně jsem se naučil si ji nepouštět pod kůži, mnohdy slouží k prosazování ega některých jedinců, a proto vnímat ji je zbytečné.
Které období bylo pro vás nejhorší? Byl to rozpad bývalé koalice? Nebo to, že se některé plány a cíle nepodařilo prosadit?
Bylo to určitě období formování současné koalice. Situace před třemi roky dospěla až tak daleko, že mě dělily jen minuty od podání rezignace. Tábory byly tehdy nesmiřitelně zakopány na svých pozicích a postrádal jsem jakýkoli náznak vůle se dohodnout. Do poslední chvíle jsem držel jediný požadavek – sestavit městskou vládu se subjekty bez ultimativních požadavků, s rozhodovací většinou, která by byla schopna naplňovat přijaté programové prohlášení. Mou podmínkou bylo, že se na vládě nebudou podílet lidé spjatí s problematickými rozhodnutími předchozí exekutivy. Jsem rád, že jsem necouvl a nedostal se tak buď do neakceschopné koalice nebo do loutkové vlády se zájmovými skupinami za zády. Také však vnímám celé volební období jako zápas o ekonomickou stabilizaci města se zděděným schodkem, který jsme dokázali eliminovat, a také se zátěží z přijatého úvěru na KV Arenu na mnoho let dopředu. A navíc s dlouhodobým trendem klesajících příjmů města ať už daňových ze státního rozpočtu nebo vlastních z ekonomické činnosti, která je minimální kvůli minulému rozprodeji většiny lukrativního městského majetku.
Jak se vám spolupracovalo s ODS?
Přece jenom jste právě tuto stranu ještě v opozici kritizoval. Zcela otevřeně řečeno, stejně jako s dalšími koaličními partnery. V řadě věcí se shodujeme, v řadě máme odlišný názor. Kritizoval jsem ji v předchozím období pro silová rozhodnutí bez logické argumentace postrádající pozitivní dopad na město. Pro tento způsob práce v současné koalici nebylo místo. Šlo vždy o věcnou diskusi všech koaličních klubů s většinovým rozhodnutím. Za tři roky jsem se od ODS nedočkal žádného obcházení, podpásovky nebo nekorektního jednání. Došlo samozřejmě k řadě názorových střetů, bez kterých se žádná městská vláda neobejde, neopustili jsme však nikdy rovinu kultivované diskuse. Politika je kompromis možného. Musel jste někdy ustoupit? Jak jste se s tím vyrovnal? Působíte velmi vyrovnaně, ale leckdy jste na zastupitelstvu zvedl i hlas. Samozřejmě, že jsem mnohokrát ustoupil. Jsem zastánce většinové shody a pokud byl názor kolegů v převažující míře jiný, „stáhl jsem krovky“ a respektoval většinu, aniž bych se u toho výrazně a dlouho mračil…Tedy až na několik vyjímek. Byly to věci drobné i zásadní. Chcete-li konkrétní případ, je to mé přesvědčení, že je třeba výrazněji podporovat propagaci Karlových Varů jako turistické destinace, více se věnovat marketingu, podporovat lázeňství a cestovní ruch, a s tím neoddělitelně spojenou kulturu a sport. Sektor lázeňství vnímám jako nejvýznamnějšího zaměstnavatele ve městě. Oslabí-li tato oblast, promítne se to negativně do všech rovin života ve městě. Přesto jsem se při sestavování rozpočtu podřídil principu solidarity s ostaními, neboť k vyrovnané bilanci vedla cesta pouze přes krácení ve výdajích, a krátil jsem položky spojené přímo i nepřímo s marketingem města. Přitom jsem stále přesvědčen, že toto nejsou prostředky jen tak utracené, ale investované proto, aby v budoucnu přinesly městu daleko vyšší hodnoty. Ano, je to příklad kompromisu, kde bych osobně preferoval jiné stanovení priorit. Kolik je však lidí ve vedení města, tolik existuje názorů a preferencí. Bez jednání a kompromisů by však místo posunu vpřed došlo jen k přešlapování na místě, což považuji pořád za nejhorší možný výsledek. Hlas zvedám nerad, a když k tomu dojde, vnímám to jako svou chybu – moment, kdy člověk nezvládne emoce. Na tom musím ještě pracovat.
Kdybyste se ohlédl, jak byste zhodnotil onu čtyřletou práci? Čeho si ceníte nejvíce? A co vás zklamalo? Jaký by byl váš účet primátora?
Myslím, že se nemáme za co stydět. Čtyři roky proběhly bez skandálů, což v novodobé historii města není obvyklé. Nezůstávají po nás sice veliké pomníky, věnovali jsme se však škále drobnějších počinů v oblastech, které se z mého pohledu dlouhodobě opomíjely, a které jsou pro „běžný“ život obyvatel nejpotřebnější. Tolik investic do ulic a chodníků nešlo nikdy v minulosti, to se týká také péče o čistotu města. Otevřeli jsme radnici, otevíráme město cyklodopravě, stabilizovali jsme a o několik tříd povznesli KSO, založili novou tradici půlmaratonu. Transparentními výběrovými řízeními výrazně šetříme peníze na investicích. Takový tendr vedl i k tomu, že má město tolik diskutované právní služby za nejnižší sazby v historii. Z ušetřených peněz jsme mohli díky těmto řízením realizovat další opravy a rekonstrukce. Přes růst ceny pohonných hmot nezvyšujeme jízdné MHD. Stlačili jsme schodek rozpočtu z minulosti na nulu. Dokázali jsme, že Karlovy Vary jsou jedním z mála měst, které mají místa v mateřských školkách a školách pro všechny děti karlovarských občanů. Zůstává za námi nový a v rámci republiky první novodobý Statut lázeňského místa chránící to nejcenější, co tvoří podstatu našeho města – unikátní přírodní zdroje, lázeňskou infrastrukturu, architekturu a celý charakter lázní. Nezvratný je nastartovaný nominační proces zápisu na Seznam Světového dědictví UNESCO. Těší mě také, že se nám podařilo zintenzivnit komunikaci mezi radnicí a veřejností. Diskusní fóra, primátorské dny, právní poradna, přehledně zveřejněné zakázky, dotace, rozpočet. To jsou věci, které veřejnost ocenila a umožňuje jí bezprostřední kontrolu naší správy věcí veřejných. Zklamání pociťuji ze situace Císařských lázní, jejichž rekonstrukci se dosud nepodařilo rozběhnout, ale i tady jsem optimistou, jen vše trvá daleko déle než bych si představoval. Netěší mě ani pomalý postup při realizaci projektů kvůli řadě procedurálních a schvalovacích procesů i kvůli liteře zákona. Jde například o tvorbu územního plánu, přípravu rekonstrukce Alžbětiných lázní, regulaci cizojazyčných nápisů či výstavbu nového areálu pro seniory.
Co vám tato veřejná práce dala a co vzala? Přece jenom máte rodinu a na tu vám moc času nezbývalo…
Dala mi nadhled, nepřeberné zkušenosti z mnoha oblastí, dala mi vášeň k vytrvalostnímu běhu, který se ukázal jako návykový a zároveň výborný očistný prostředek bez vedlejších účinků. Vzala mi čas, v podstatě veškerý volný. Nedal jsem si vzít, alespoň částečně, čas pro rodinu a své dva kluky. Pravda, přes týden je to zpravidla pouze snídaně, svačina a vypravení do školy ráno a když se podaří, čtení na dobrou noc. Víkendy jsem si vždy bránil, někdy úspěšně, někdy méně, ale snažím svou rodinu nešidit. Veliké poděkování mé ženě je tak určitě na místě, hlavně za toleranci mých hlášek „tamhle musím a tohle je nevyhnutelné…a teď potřebuju jen chvíli někam skočit…“. I babičky a dědečkové nám velmi pomáhají. Jedno mi tahle práce dala a nevzala – motivaci k práci, za níž vidím konkrétní výsledek, byť cesta vede přes „kotáry“, drncá to a vleče se to, ale výsledek je ve finále jasný a viditelný. Proto vidím smysl v ní pokračovat. Jste znovu lídrem Karlovarské občanské alternativy a kandidujete do voleb.
Kampaň nyní už finišuje, byla a je tak slušná a korektní, jak jste si s kolegy představoval?
Z naší strany jsme zásadu korektní kampaně beze zbytku dodrželi. Nedá se to bohužel říci o celkovém průběhu, kdy se formou placené inzerce, pod rouškou fiktivních autorů, začalo v dávkách metat zapáchající bahno, přičemž bylo úplně lhostejné, zda se zveřejněné informace zakládají na pravdě či nikoli. Sami autoři však zřejmě po několika týdnech uznali, že podcenili inteligenci obyvatel města a že podsouvání tvrzení typu, že bílá je v daném případě černá, jim velkou službu nepřinese. Kromě těchto excesů vnímám volební kampaň jako relativně korektní, jen se i sám osobně těším až záplava více či méně reálných hesel a vlídných a usměvavých tváří (včetně té mé) z ulic zmizí. Komunální volby se konají už za čtrnáct dní. Co byste vzkázal voličům? V první řadě – běžte k volbám. Jen tak máte díl vlivu na to, jakým směrem se Vaše město bude dále ubírat. Vybírejte podle zkušenosti, podle lidí, které znáte a víte, jaký charakter mají a jaká práce za nimi stojí. Co už pro město udělali, ať v pozitivním nebo negativním smyslu. Podléhat obecným, populistickým a nereálným slibům může být velmi krátkozraké. Procitnutí ze sna, že vše bude zadarmo, přijde velmi rychle. Se zjištěním, že se Vám v jedné položce uleví, zatímco řada dalších městských služeb je kvůli tomu nedostupná, pro další čtyři roky mnoho neuděláte. Tedy běžte k volbám a volte zdravým selským rozumem a podle své životní zkušenosti. -Pod čarou- Kdybys chtěl něco dodat, či přidat veselou historiku, budu jenom ráda. A také prosím o aktuální foto, vždyť už jsi o čtyři roky starší….
A máte ze svého působení nějakou „veselou historku z natáčení“?
Spoustu, některé publikovatelné, některé méně. 20 let vedu se svými dvěma kamarády karlovarský filmový klub, 20 let se střídáme v prodeji vstupenek. Na představení, kdy jsem prodával já, přišla paní a chvíli se na mě zkoumavě dívala, Říkám jí: „Dobrý večer, máte přání?“. Pozorovala mě notnou chvíli a pak mi říká: „Jeden lístek…a víte, že jste podobnej našemu primátorovi? Hnedle bych řekla, že jste celej on. Ale co ten by tady dělal…“ …a nebo 🙂 Jsem znám svým odporem ke kravatám a formálnímu oblečení. Jednou jsem přijeli na neformální jednání. Z auta vystoupil řidič v obleku a já, téměř holohlavý týpek v košili a černých džínách…můžete si domyslet, kdo byl považován za primátora a kdo za řidiče.
Karlovarský deník 30.9.2014
Foto: Deník