Jaké mám pocity ze včerejšího mimořádného zastupitelstva? Smíšené. Šlo o jakýsi hybrid standardního zasedání, panelové diskuze a pořadu „Máte slovo“ s Michaelou Jílkovou (jen bez Michaely Jílkové). Ačkoliv neironicky cením, že se vedení města v této věci vůbec odvážilo předstoupit před veřejnost, ono toho nejspíš už krátce po začátku akce litovalo. Může si za to ale samo, protože k této debatě mělo dojít mnohem, mnohem dříve. Asi tak o 4-5 let…
K otázce Alžbětiných lázní totiž dlouhodobě město přistupovalo naprosto pasivně a podle všeho jen čekalo, jestli mu náhodou nespadne do klína nějaké řešení (nechci spekulovat, zda to byl nebo nebyl záměr). To se teď možná děje, ale podle všeho rozhodně ne ke spokojenosti přinejmenším značné části občanů a občanek Varů.
Když v roce 2019 tehdy nová koalice ANO+Karlovaráci+ODS smetla ze stolu připravený a plně realizovatelný plán koncese (tedy dlouhodobého pronájmu) s tím, že její prioritou je zamezit prodeji (který tehdy nebyl vůbec ve hře) a ponechat lázně pod kontrolou města, měla na to samozřejmě plné právo. Problémem ale je, že nebyla schopná přijít s odpovídající alternativou, pouze s planými sliby. Následující léta „politické“ vedení lázní salámovou metodou lepilo provoz a největší průšvihy technického rázu, avšak zcela nekoncepčně – žádné realistické plány, co dál, nevznikaly. Co nechápu nejvíc, je, že nebyl připraven projekt například do Fondu spravedlivé transformace, ze kterého do strukturálně postižených regionů nyní putují desítky miliard Kč – a podobný projekt by při pohledu na jiné úspěšné jistě měl šanci. Ne, není jisté, že právě to by Alžbětiny lázně zachránilo. Ale byl amatérismus to alespoň nezkusit. Pročekali jsme se tedy nyní do stádia, kdy zbývá už jen prodej?
Ze včerejší diskuze jasně vyplynulo, že právě to je záměrem města – ačkoliv to ani teď stále nezaznělo naplno. Při pohledu na naladění k prasknutí nacpaného Nároďáku ani nebylo divu. Sympatiím vůči Hiltonu, který svůj zájem projevil jako první, příliš nepomohla ani přítomnost bývalého starosty Rijeky, který přijel velebit přínos tohoto řetězce ve městě na chorvatském pobřeží, které předtím podle všeho jakoby ani neexistovalo. To bylo lehce úsměvné, nicméně osobně si nemyslím, že by kdokoliv měl problém s příchodem Hiltonu do Karlových Varech. Volba citlivého místa v kombinaci s osobou partnera-investora – kontroverzního podnikatele Jaroslava Třešňáka a jeho JTH – je však tím, co budí velké obavy o osud lázní. Při každé zmínce tohoto jména sál nelibě hučel, což při znalosti portfolia JTH není divu (o tom podrobněji jindy). A to ještě developer nepochybně udělal dobře, že se tentokrát raději držel stranou. Ve srovnání s uvedeným tak vize Puppu/Creditas stále působí střízlivěji a citlivěji, ačkoliv i tato skupina chce budovu koupit, a jiná varianta je pro ni neprůchozí. Škoda, já pořád věřím, že by to šlo i jinak.
Závěrem – nastal včera nějaký posun? Nemyslím si. Ačkoliv debata byla místy díky příspěvkům řady vystupujících i dotazů veřejnosti skutečně zajímavá, těžko říct, co z ní bude na nejvyšších místech vyvozeno. Zásadní v mých očích ale je, že veřejnosti osud Alžbětiných lázní není lhostejný. Moc bych si přál, aby město kompletně změnilo svůj přístup a začalo (nejen) v této věci vystupovat jako aktivní hráč, který určuje pravidla. I kdyby nakonec nezbyla jiná varianta než prodej, pak alespoň za takových podmínek, které:
- budou garantovat zachování funkce lázní (a jejich kvalitativní posun),
- neohrozí památkovou hodnotu této unikátní stavby a
- zajistí maximální využití potenciálu řady skvělých odborníků a odbornic, kteří v nich působí nyní.
I když jsou naše hlasy omezené, my z Karlovarské občanské alternativy pro to učiníme maximum. A samozřejmě budeme o vývoji i dále informovat.
Adam Klsák