Máme výjimečnou příležitost ovlivnit budoucí podobu Karlových Varů. Nepromarněme ji – Karlovarská občanská alternativa

Máme výjimečnou příležitost ovlivnit budoucí podobu Karlových Varů. Nepromarněme ji

Slovo „krize“ slýcháváme v těchto časech bohužel až příliš často. Důsledky pandemie COVID-19 zasáhly Karlovy Vary vzhledem ke specifické odvětvové struktuře více než jiná města v republice, když paralyzovaly mezinárodní cestovní ruch.

Jen co začala pandemie s rozvojem vakcín a mutací viru na slabší formy ustupovat, přišla další rána v podobě bezprecedentní ruské agrese vůči Ukrajině. Pro město desítky let orientované téměř výhradně na rusky mluvící klientelu zdánlivě katastrofa za katastrofou. Ekonomické teorie i dosavadní zkušenosti nám však říkají, že po sebehlubší krizi vždy následuje růst. Současná situace, která boří zavedené pořádky od mezinárodní po lokální úroveň, nám zároveň dává příležitost opustit špatně nastavené cesty a začít věci dělat jinak – lépe.

Přiznejme si, že Karlovy Vary se postupem času propadaly do těžké apatie dávno před koronavirem a válkou. Mladí lidé z města odcházejí za studiem a již se nevrací, rodiny s dětmi dávají přednost bydlení za hranicemi města. Populace stárne. Lázeňské centrum se proměnilo na jakýsi navenek nablýskaný skanzen, který je však bez skutečného života, stalo se městem duchů. Většina podniků v duchu devadesátých let a věrna vkusu své klientely nabízí co nejhorší služby za co nejvyšší ceny (čest výjimkám). Památkově cenné objekty musí ustupovat bezohledným záměrům investorů, ceny nemovitostí šplhají do závratných výšin. Místní mají pocit, že jim město už nepatří, ztratili zájem o veřejné dění a veřejný prostor, politikům nevěří. Metropole nejhoršího kraje, historicky ve všem. Už při letmém pohledu do nedávné historie je zřejmé, že město se nejméně 25 let nacházelo v bublině, která musela dříve či později prasknout.

Stalo se a už nyní se záblesky pozitivních změn objevují. Jakou cestu si pro naše krásné město zvolíme pro následující desítky let? Budeme opakovat stejné chyby jako v minulosti a spoléhat na pochybný kapitál a návštěvníky z totalitních zemí? Nebo se raději zaměříme na méně masový, zato však udržitelný cestovní ruch s významnější přidanou hodnotou pro město a jeho obyvatele? Dokážeme nastavit úroveň služeb a podobu veřejného prostoru tak, abychom oslovili náročnější domácí a západní klientelu, která nestojí o návštěvy potěmkinových vesnic a turistických pastí? Udržíme mladé lidi a nabídneme jim adekvátní možnosti vzdělávání a kulturního vyžití? Přilákáme do města nové obyvatele, kterým poskytneme vhodné pracovní prostředí, atraktivní bydlení a menší životní náklady, než například v Praze? Nebudeme zapomínat na slabší, ke kterým některá z nedávných krizí nebyla tak milosrdná a zajistíme důstojné stáří stále početnějším seniorům? Budeme si konečně vážit našeho dědictví a zvládneme se přitom zároveň nebát současnosti a budoucnosti? Dáme aktivním, kreativním a schopným lidem (vím, že tu jste) prostor podnikat a tvořit, místo nezájmu a házení klacků pod nohy?

Většina potenciálních změn nemůže být reálně provedena přímo politiky z radnice, ač to část z nich vždy bude bez uzardění voličům slibovat. V možnostech kompetentního vedení města je však zvolit cestu, pomoci změny nastartovat a nastavit podmínky a atmosféru, ve kterých k nim bude moci dojít. Případně kompenzovat jejich bolestivé dopady. Ostatní bude na nás všech, Karlovarácích. To my teď máme výjimečnou příležitost ovlivnit podobu Karlových Varů pro budoucnost. Nepromarněme ji, prosím.

Adam Klsák