Letošní volby do Poslanecké sněmovny byly od počátku plné očekávání, zda Babišova vláda dál bude uplácet veřejnost, aby mohla neomezeně rozebírat státní rozpočet a přesouvat finanční prostředky na účet svých firem, nebo se do politického dění vrátí slušnost, pokora a sebereflexe.
Předvolební maratón se postupně rozbíhal už od prázdninových měsíců. Na jedné straně bezostyšná vládní mašinérie slibující veřejnosti stále více a více na úkor stále vyššímu zadlužování státu, na druhé straně hnutí a strany, které se rozhodly vést naši zemi v duchu demokracie s orientací na západní společnost a kulturu, být platným a spolupracujícím členem Evropské unie. V září a říjnu kampaň vrcholila a ne vždy byla čistá a korektní. Ulice měst se zaplnily billboardy, volebními plachtami, lampostery a plakáty. Občané dostávali do schránek tiskoviny, u volebních stánků kandidáti a dobrovolníci rozdávali volební materiály a drobné dárky pro voliče. Zatímco v ulicích panoval poměrně klid, byl to klid před bouří, v médiích a na sociálních sítích to jiskřilo jinak.
Dobré byly všechny starší kauzy, v minulosti vyřčené názory, běžné překrucování faktů, ale bohužel i výmysly a lži. Postupem času se preference přelévaly a podle toho se vyvíjely i cíle, kam byla kampaň směrována. Ve výsledku přinesly volby sice konečně dlouho očekávanou změnu, ale o překvapení rozhodně nebyla nouze. Některá potěšující, některá hodně nečekaná.
Poslaneckou sněmovnu opustila ke svému stoletému výročí Komunistická strana, drobnější účelové strany též pohořely. Sociální demokracie byla bohužel strůjcem svého osudu. Velezvláštní je osud Pirátské strany, která za poslední roky udělala pro změnu obrovský kus práce. Podle prvních jednání po volbách je zřejmé, že vítězná kolice Spolu společně se STANem a Piráty vrátí naši zemi k očekávané slušnosti, plnění slibů a dohod, prostě k otevřené a férové politice v rámci demokratických zásad.
I já sám jsem měl tu čest být kandidátem. Díky kampani jsem měl možnost setkat se s lídry obou našich koaličních stran, pány Bartošem a Rakušanem, oba jsem poznal jako velmi přirozené a korektní jedince. Stejně jsem vnímal i oba lídry naší Karlovarské kandidátky, pány Třešňáka a Kuchaře. Kromě nich jsem při kontaktní kampani poznal spoustu pro věc zapálených lidí, zejména mladšího data narození. To mne přesvědčilo o tom, že o budoucnost naší společnosti se bát nemusíme.
A závěrem snad ještě jedno moje malé doporučení. Soustavná práce s veřejností. Moje profese mi umožňuje být často v kontaktu s lidmi, rád toho využívám, rád přednáším, organizuji vycházky po památkách, účastním se společenských akcí. I to je podle mne dobrý recept, jak následně úspěšně vstoupit do politického dění. A ne jen být politikem kancelářského typu.
Mgr. Jiří Klsák, krajský zastupitel a kandidát do Poslanecké sněmovny