Několik citátů k zamyšlení

S blížícím se datem prvního karlovarského referenda přinášíme několik zajímavých a dost možná i inspirativních citátů:

„Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“

Václav Havel, český prezident, dramatik, esejista, filozof, dramatik (1936-2011)

Město, které věnovalo mnoho času, prostředků a úsilí systematické práci s cílem poctivě analyzovat současný stav Vřídelní kolonády jak po stránce technické, technologické a hydrologické, tak po stránce architektonické, umělecké a historické hodnoty stávající Vřídelní kolonády a najít východiska pro další postup je logicky v rozporu s „jednodimenziálním“, silně zjednodušujícím, jednostranným a populistickým přístupem aktivistů, řídících se čistě svými osobními pocity (a záměry). Jedná se o klasický ideový střet přístupu k věci poctivého a znalého „vím-nevím“ versus plytký „myslím-nemyslím“, resp. „líbí-nelíbí“.

K tomu přispívají i média, kterým jde především o senzace a konflikty; média, která nemají profesionální zájem rozebrat všechny aspekty a vysvětlit tak celou situaci pro běžného občana. Největší nebezpečí přímé demokracie je neinformovaný občan. Pak se velmi dobře dají demokratické principy dobře zneužít pro osobní zájem.
Město samo mělo udělat mnohem více práce v informovaností občanů, obává se však reakce petentů, kteří by toto byli schopni (díky fungování médií) zneužít pro napadení města z bránění demokratickým principům.

Zneužití demokratických prostředků v mezích zákona…


„Moderní způsob života ani moderní způsob stavění již neumožňují věrně napodobovat stará města. Je to zjištění, jež nelze nepochopit, protože bychom jinak upadli do planého fantazírování. Nádherné příklady díla starých mistrů však musí být uchovány při životě v originálech jinak než kopírováním. Pouze, když sami rozpoznáme, v čem spočívá podstata těchto činů a když se nám podaří uplatnit ji v dnešních podmínkách, můžeme docílit na zdánlivém úhoru novou kvetoucí setbu“.

Camillo Sitte, významný vídeňský architekt a teoretik architektury, autor knihy Stavba měst podle uměleckých zásad (1843-1903)


„…registr „identických“ památek je zjevně zcela zásadním krokem k jejich definování a následné ochraně směřující k uchování pro budoucnost. Měl by být podkladem k vytvoření plánu ochrany (národního) kulturního dědictví. S tím souvisí také další úkol, který je dohled nad tím, aby falza a napodobeniny nepřekryly a tím neznehodnotily právě nejcennější, identicky dochované historické hodnoty.“

Roman Koucký, významný český architekt, profesor na fakultě architektury v Praze, autor nového metropolitního plánu Prahy, nového Trojského mostu, nositel mnoha desítek ocenění za architekturu (*1959)


„Pouhým konzervováním se město většinou mění na pouhou atrakci a odumírá. To znamená nejen, že bychom neměli, ba dokonce nesmíme napodobovat minulost, ale že musíme vždy vkládat i novou, současnou, naši, tedy autentickou a živou vrstvu do mnohavrstevné struktury historického městského organismu. Tak, jak tomu bylo vždy… Napodobování minulosti zcela odporuje nejen mezinárodním chartám a úmluvám o kulturním dědictví, ale i všem normálním principům chování zdravé společnosti.“

Roman Koucký


„…vytváření uceleného kulturního prostředí se bez kvalitní autentické současnosti neobejde. Současnost nelze neustále vytěsňovat na periferii, naopak ji musíme iniciativně vytvářet v centrech měst, uprostřed dění. Historii není možné žít. Je možné ji definovat, dokumentovat a studovat, je možné se z ní poučit, ale žít je nutné současností a možná i trochu budoucností. Proto musíme tvořit tady a teď. Proto se musíme dívat dopředu. Proto musíme podporovat především současnou kvalitní architekturu. Mimo jiné také proto, abychom i v budoucnosti měli co ochraňovat…“

Roman Koucký


„…jakkoli jde o architekturu objemově kontroverzní, má své hodnoty, které jsou lépe vnímatelné z většího časového odstupu, což je případ řady staveb této éry. Mizí také ideologické konotace, dnešní generace se na takovou stavbu dívají jako na svébytné dílo dané doby… Navzdory kontroverznímu měřítku i rasance, s níž stavby vstupuje do daného kontextu, může být dnes z časového odstupu hodnocena i jako výrazný příspěvek dané éry – tedy 60. a 70. let – k moderní architektuře, jako dnes vnímáme třeba i karlovarský hotel Thermal manželů Machoninových.“

Zdeněk Lukeš, významný český architekt a historik architektury, znalec moderní české architektury 19. a 20. století, autor hodnocení stávajícího objektu Vřídelní kolonády z hlediska urbanistického, architektonického a památkového (*1954)


„Dalším z aspektů, které jasně hovoří proti realizaci historizující stavby, je skutečnost, že v současné době je jen velmi obtížně možné zajistit realizaci skutečně poučené repliky jakékoli někdejší budovy…Existuje nepřeberné množství budov s touto ambicí navržených a realizovaných, kde i při vynaložení veškeré snahy a péče byl výsledný efekt přinejmenším rozporuplný.

V konkrétním případě Vřídelní kolonády by náhrada současné stavby stavbou historickou znamenala navíc neúměrný zásah do stabilizovaného centra města. Dílčím způsobem by se musela upravit trasa Vřídelní ulice, muselo by dojít ke zpětnému dotvoření uliční fronty v Tržišti. Ve svém důsledku by se jednalo o plošnou asanaci lázeňského centra a o vytvoření zcela nových vazeb.“

Václav Kouba, Zdeněk Lukeš, Lubomír Zeman – Vřídelmí kolonáda a její okolí: stavebně historický průzkum a architektonicko-historické zhodnocení (2017)